Nemusíme jen stíhat, můžeme si i užívat.

Neděláme si tak trochu samy, svým přístupem, ze života peklíčko?

Vždyť jen se zamysleme nad tím vším. Chceme mít vše dokonalé, děti, domácnost, práci, a v neposlední řadě ještě vypadat skvěle, a to vše, nejlépe hned.  A k tomu sdílené „domácí i jiné štěstí“ těch druhých všude kolem nás. V médiích útočí reklamy, na sociálních sítích naši „přátelé“ a všechny ty krásné domy, byty, ta auta, ty nádherné a dokonalé zážitky z denního života a z dovolených, ty skvělé, úspěšné děti na skvělých školách a mnoho jiného. Vše nám to však nakonec bere jen další energii, hází nás to do dalších nedostatků a….

A když se nad tím pořádně zamyslíme,

možná dojdeme k jednomu výsledku. Honíme se, pachtíme za něčím… za svými často uměle vytvořenými sny…a kdoví čím ještě. Ale chceme tohle doopravdy? Možná jsme jen někdy v dětství získaly určité programy a naučily se být, třeba jako naše maminky, nepostradatelné, nenahraditelné, velmi vytížené a hlavně dokonalé.

Je ale také možné, že nám to vše nakonec dělá velmi dobře,

protože co si budeme nalhávat, vždyť to přece všechny nezvládnou tak, jako právě „my“. Roste naše sebevědomí a navíc, když jsme tak vytížené, že už nemáme na nic čas, tak nemusíme přece dál nic dělat.  Hlavně samy se sebou. Už nemusíme žít ani svůj osobní život. Naplňujeme přece životy těch druhých, a není to jen rodina. Žijeme také sociálními sítěmi, radíme a pomáháme svým přátelům, kolegům a kdoví komu ještě. Jen na nás prostě už nějak nic nezbývá.

Zkusme si uvědomit,

že v momentě, kdy se začneme starat hlavně samy o sebe, neklesne naše hodnota jako člověka, ale naopak, značně se zvýší náš potenciál. Nemusíme se cítit méněcenně za naši nově nabytou nedokonalost a někdy také nedostupnost. Právě naopak. Začněme konečně dávat i samy sobě, uvědomme si nejen své potřeby, ale i své hranice, a konečně si važme toho, jaké jsme, jak vypadáme, co umíme a co dokážeme.  

Přestaňme také soutěžit s „těmi druhými“,

a raději si vyčleňme čas na sebe, svůj odpočinek a svoji péči. Nabuďme znovu svoji svobodu, energii a hodnotu a s tím spojenou integritu. Vždyť i pak jsme hodny lásky a přijetí a zároveň nic neztrácíme, ale naopak dostáváme. I my máme svůj život, a ten je teď právě jenom jeden. 

Buďme čas od času postradatelné,

hoďme někdy své starosti s dětmi a rodinou i na své milované manžely. Požádejme o pomoc třeba i babičky, nebo dědečky.  Nebo si zaplaťme alespoň někdy chůvu, pomocnici v domácnosti apod. Investujme do sebe, pociťme tu velkou a krásnou znovu nabytou radost, odpočinek a nakonec i obrovskou úlevu.

Vyrovnejme ty strany  Má dáti – Dal.

A pokud si nevíme sami pomoci, nebojme se navštívit terapeuty, psychology, kartářky, různé motivační a inspirační kurzy, nebo si přečtěme knihy.

Dojděme k poznání a udělejme ty změny. To nám všem přeji. Tak ať se nám daří.