Můj malý příběh

Normálně bych nad tím mávla rukou, ale protože v mé rodině se nedávno vyskytla rakovina, týkající se krku, a v začátku vypadající podobně, tak jsem se docela vyděsila. 

Nejdřív jsem snad každou půlhodinu místo zkoumala, jestli se už zmenšuje, ale pořád to bylo stejné. Polévalo mě horko, pak zima, a tragický scénář rostl. Nakonec už jsem to nemohla vydržet sama se sebou, tak jsem se šla odreagovat ven do přírody. Přestala jsem na „to“ myslet a řekla jsem si, že mě tam třeba něco napadne. Ještě jsem se za sebe pomodlila k Bohu, aby mi dal nějaké řešení a vyšla jsem. Když jsem došla na místo, sedla jsem si na lavičku pod strom a kochala se krásnou zelení stromů a vůní květin.  

A v tu chvíli mi to došlo. Vždyť já umím praktikovat metodu QE a nepoužiju ji? Každou chvíli někomu pomáhám, a když jde o mně tak.., no ale znáte to „kovářova kobyla a ševcova žena …“. Se znovunabytým uvědoměním o pomoci sama sobě, se zklidnilo i mé ego, do té doby mi našeptávající jen ty nejhorší scénáře, a užila jsem si zbytek krásné procházky.

Po příchodu domů jsem na sobě začala praktikovat metodu QE, nebo-li zklidnění veškeré stresové energie ve mně. To je velmi důležité, protože jakýkoliv stres se dostane až k našim buňkám, které následně uzavře, a to vyvolá nepohodu těla, s ní spojené snížení imunity, a z toho často pramenící následnou nemoc. Když je stres dlouhodobý, tak i když jsme už dávno mimo něj, tak zanechá svou stopu v buňce a tělo, pokud s tím nic neuděláme, nebo mu nijak nepomůžeme, může časem onemocnět. Pak se divíme, že jsme třeba prošli rozvodem, nebo úmrtím blízké osoby, a za nějakou dobu jsme záhadně onemocněli.

Musím říct, že jsem právě tak, jako moji klienti, při aplikaci QE prožívala různě silné výkyvy těla. Podle toho, kde se právě nacházel nějaký blok, nebo energetická nerovnováha, tam se mé tělo různě kývalo a cítila jsem silné vlnění, někde mravenčení, někde teplo, nebo uvolnění. Po skončení terapie mi však hned bylo daleko lépe, i když zbytnění na krku zatím zůstalo ve stejné velikosti. Musím ale říci, že jsem se opravdu uklidnila a večer jsem usnula jako mimino. Hned ráno, při pohledu do zrcadla, jsem zkonstatovala, že se zbytnění víc jak o polovinu zmenšilo a zmenšuje se i nadále. A tak, prostá jakékoliv pýchy, jsem si uvědomila, že pomoc přišla brzo, jen co jsem o ni požádala, a že dokonce byla částečně na konci mé paže.

A co mi to celé přineslo?

No hlavně to, abych na sebe nepřestala zapomínat. Abych si uvědomila, že i já mám svoje potřeby, že já jsem pro sebe „ta“ na prvním místě, že prostě i já potřebuji péči.

Protože, jak se budu moct postarat o své klienty, když budu sama patřit mezi ně?

A to je vděčné poznání, které je i pro Vás. Nezapomínejte se o sebe taky starat. Ten čas si najděte. Vždy a za všech okolností. Jde to.

Děkuji.