JAK NÁM NAŠE VNITŘNÍ DÍTĚ MŮŽE POMOCI VYŘEŠIT LETITÝ PROBLÉM.

Nedávno ke mně přišla klientka. Již ve dveřích jsem viděla, že je velmi nervózní. Na první pohled krásná, ale málo sebevědomá. Hned při příchodu se několikrát omlouvala, že nechce zdržovat, a měla jsem pocit, jako by chtěla být právě teď menší a ještě menší, až bude nejmenší na celém světě. Nakonec se posadila, uklidnila a začala povídat. Pozorně jsem ji poslouchala a brzo přišla řeč na to, co ji trápí.

Pracuje v kanceláři s několika ženami. Některé z těchto žen, však místo dělání své práce, obtěžují soustavným povídáním o všem možném, shání o každém drby, a nakonec, když nestíhají ony samy, zavalují onu klientku požadavky o pomoc.  Všechno ji delší dobu hodně zatěžuje a taky pěkně štve, a tak se asi před rokem obrátila o pomoc ke svému známému psychiatrovi, protože se neodvážila jít nikam jinam. Tam bohužel dostala jen léky na deprese, které od té doby bere. Ale nepomáhají. Nyní se rozhodla, že s tím chce opravdu něco udělat, a tak se obrátila na mne.

Když jsme situaci probraly, nejprve jsem se jí zeptala, co si myslí, že by ji v jejím stavu mohlo pomoci, a ona mi na to odpověděla, že buď samostatná kancelář, což není v této práci možné, nebo odchod z této práce, který ale ona nechce, protože ji práce baví. Navíc by musela dojíždět do jiného města, neboť tam, kde bydlí, práce není. Sama tuto variantu zkoušela, ale když měla jít na pohovor, tak nakonec nešla, neboť si myslí, že by to dojíždění a změna práce nebyly k jejímu prospěchu. Chce prostě zůstat v nynější práci, ale zároveň ví, že je načase to celé řešit jinak než jen léky. 

Přes různé dotazy této klientce jsem pochopila, že potřebuje pracovat na svém vnitřním dítěti, a tak jsem ji tuto možnost nabídla, a ona s ní souhlasila. 

Pomocí koučovací techniky práce s vnitřním dítětem, jsme se dostaly do věku jejích 7 let. V té době začala chodit do školy, kde se jí vůbec nelíbilo, a často zde brečela. Učitelku to ale vůbec nezajímalo, nesnažila se ji ani nějak uklidnit, a místo toho jí řekla, že pokud bude dál brečet, tak nechá zavřít jejího tatínka do vězení (byl rok 1973) a že ona to dokáže. Té malé holčičce se udělalo strašně zle a točila se jí z toho hlava. No musím teď říct – velká sviňárna vůči tomu malému děcku.

No a v tom malém dítěti se odehrála strašná změna.  Ta malá holčička sice přestala ze strachu o tatínka ve škole brečet, a taky byla úplně hodná, ale ten stres z toho, co uslyšela od paní učitelky, a následný strach z toho, co by se stalo, kdyby se ještě někdy nějak projevila, anebo byla jen prostě sama za sebe, ji držel a nepustil. Radši si zalézala do své ulity, do koutku své duše, a tam si sama pro sebe stěžovala a strádala. To jí vytrvalo až do dospělosti, než se rozhodla že už takhle dál nechce.

Pomocí dalších koučovacích technik, pracujících s vnitřním dítětem, jsem ji pomohla podívat se na tuto událost jinak, a hlavně ji změnit.

Tím, že to celé vynesla na povrch, si uvědomila, co táhla na svých bedrech, jaký těžký batoh to byl, a jak se s ním celý život zbytečně dřela. Teprve teď ho mohla konečně s klidem shodit a udělat tomu všemu rázný konec, tu tlustou čáru.

Jen toto poznání, a odcházel ode mne úplně jiný člověk. Nabitá energií, veselá a vděčná.

Zůstala jsem s ní dále v kontaktu a vím, že opravdu udělala tlustou čáru za svým minulým životem a díky novému způsobu jednání, se jí pozitivně změnil i ten život pracovní. Je konečně spokojená a šťastná.