Co dělají omyly nás rodičů s našimi dětmi...

Přesto, že jsem z tohoto příběhu viděla opravdu jen malou část, byla jsem v šoku. Z toho, co se může stát, když jeden z rodičů začne žít život svého dítěte a vynucovat si jeho naprostou poslušnost. Když ani v jeho dospělém věku na tom nehodlá nic změnit. Když je vše nastaveno tak, že jsou využívány slabé stránky dítěte, jako je strach, obavy, úzkosti apod.

Přemýšlela jsem nejen nad tím, proč to, jako otec, své dceři dělá, ale taky co bude dál s ní, pokud se co nejdřív neosamostatní. Co bude, až od něho jednou odejde? Jak to pro ni bude těžké? Jakou z ní vlastně takto vychoval osobnost, jak ji tímto přístupem snížil sebevědomí i hodnotu sebe sama. 

Přemýšlela jsem taky nad tím, jakým ji jde v životě příkladem on sám? Vždyť on volí cestu respektu silou, zneužitím situace své finančně závislé dcery. Jak ji může připravit na život, když sám jedná jako umíněné nedospělé dítě a ještě se u toho cítí být tak "neomylný". Když jsem sledovala její nejistotu a nevědomost, bylo mi z toho smutno. A uvědomila jsem si, co někdy svým dětem děláme. Jak často se mýlíme, aniž bychom si uvědomili, co jim provádíme. 

Důkazem toho jsou i tyto příklady "naší omylnosti" 

• vím vše daleko lépe, než moje dítě, mám větší zkušenosti, protože jsem dospělý
• mám potřebu neustále své dítě kontrolovat, protože co kdyby něco udělalo špatně
• chci o dítě neustále pečovat, starat se o něj i když je třeba již dávno dospělé
• mám pocit, že když mu neustále radím, co a jak, že se mu bude žít líp
• dítě je u mě na prvním místě a zapomínám často na sebe i partnera
• bojím se nastavit dítěti pravidla a hranice, bojím se, že ho tím postupně ztratím
• dokud své dítě živím a je na mě závislé, musí poslouchat a dělat to, co určuji já

Ale uvědomujeme si, co vlastně tímto přístupem svým dětem doopravdy děláme?

• dítě bude vždy mladší, než já, ale potřebuje získat své zkušenosti, ty moje jsou nepřenosné, potřebuje si je odžít
• není selhání ani dítěte, ani mé, pokud dítě udělá něco špatně, je to dobrá životní zkušenost
• pokud o dítě neustále pečuji i v jeho dospělosti, dávám mu tím najevo, že vlastně samo nic nedokáže, že kdyby nebylo mě, tak třeba ani nepřežije, tím, že ho nenechám nic dělat samotného, snižuji však hlavně jeho sebehodnocení, sebehodnotu a sebevědomí
• tím, že chci dopředu svými radami a zkušenostmi předejít problému, zabraňují svému dítěti, aby se samo naučilo, jak tyto problémy zvládat, není od věci mu někdy pomoci, ale nesmí se z toho stát „VŽDY“  
• pokud je dítě neustále na prvním místě, tak si z něho udělám svou modlu, bojím se, kdy mi odejde, třeba jen na tábor, vytvářím na něho tlak své připoutanosti a bezbřehé lásky, a tím ho vlastně dusím, a pak jednou prostě uteče, nebo se z něho stane ustrašený člověk, který se bojí navázat partnerský vztah, nevěří si, dává se sám na poslední kolej apod., nehledě na to, že i můj partnerský vztah jde často do kytek…
• pokud dítě nemá nastavené žádné hranice, nebo jsou velmi benevolentní a dítě je spíš jako kamarád rodiče, může se cítit neukotveně, jako když se vznáší a nemá pevnou půdu pod nohama, neví, co se sebou, má strach ze života i problémů v něm…nemá žádné, nebo malé návyky a často neumí ani s okolím zdravě komunikovat
• pokud si myslím, že když dítě i v jeho dospělosti živím a žije v mé domácnosti, třeba z důvodu studia, že musí naprosto ve všem poslouchat, tak ono to třeba dělá, ale pak si často neumí vymezit své osobní hranice, setkává se s despoty a velmi trpí, nebo naopak, začne být tvrdý vůči všem autoritám, bojovat s nimi, a tím nakonec taky trpí, je nešťastný a časem i unavený, ale hlavně ho život tím neustálým opozičním bojem vůbec nebaví

A tak, vychovávejme naše děti, pečujme o ně, buďme trpěliví, ale neválcujme je, ať oni pak zase nemusí válcovat nás...

Pokud máte jakékoliv dotazy, nebo potřebujete pomoct s dětmi, sami se sebou, nebo s partnery, obraťte se na mě a já vám ráda pomohu.

Kontakt na mě je zde:

www.koucterapeut.cz/kontakt